Nejspíš se teprve na dovolenou chystáte, ale možná jste se z ní právě vrátili. A utíkáte obhlídnout svoji milovanou zahradu….

…ajajajaj. Hrůza! Nebo nádhera? Džungle nebo poušť?

Obě možnosti už jsem zažila po návratu z mé letní dovolené.

V loni jsme se chystali na týden k moři, tak jsme posekali trávník, posbírali jahody i ty míň zralé (abysme si je aspoň trochu užili), stejně tak hrášek, přivázali poporostlá rajčata a zastřihli uschlé květy na keřích v okrasných záhonech, vytrhali jsme plevel (no úplně všechen ne), přepustili zbývající dešťovku do jezírka, aby vodní rostlinky nebyli na suchu (nezdá se to, ale denní odpar je za pár dní na jezírku dost vidět, hlavně když dlouho neprší). No, měli jsme co dělat a k tomu vlastně zabalit půl domu sebou (máme malé děti) a nacpat to do osobáku.

Udělali jsme, co jsme v rámci časových možností mohli, s tím, že přece jedem jen na týden, tak maximálně budem znovu sekat trávu, když moc poporoste.

Dovolená proběhla víceméně v klidu a pohodě a my se vrátili šťastně domů. Rádi, že jsme zase ve svém, jsme šli obhlídnout zahradu. No…dost hrůza. V jezírku byla snad polovina vody, některé vodní kytky už „padly za vlast“, tráva, na místech, kde jsme ji před měsícem zaseli a už pěkně rostla, byla horkem úplně spálená, okrasná tráva se naopak tak rozrostla, že mi zahlušila jiné kytky . A rajčata? I když to byly už docela vzrostlé rostlinky (tak metr vysoké), mezi plevelem nebyly skoro vidět. Ulomená větev na meruňce (nevydržela pod tíhou ovoce) zase lámala srdce mému manželovi (kolik to mohlo být mače!). A tak bych mohla pokračovat…

Takže tak úplně radostný návrat to nebyl.

Letos jsme se vypravili na delší dovolenou. Kvůli neustále kolujícím bacilům mezi členy naší rodiny jsme se rozhodli, že u moře strávíme dva týdny. S obavami, jak to přežije naše zahrada, jsme absolvovali zase veškeré přípravy a opatření.

Jestli jste někdy strávili (jakože určitě) několik dní v některém přímořském městě, dovedete si představit, jak to tam chodí. Horké dny je lepší strávit přímo u moře na obležených plážích než bloumat po rozpálených ulicích. Večer zase korzujete městem kolem stovek stánků s vyhýbáte se tisícům turistů. Najít soukromí a zelenou oázu v takovém letovisku je nadlidský úkol.

Nechápejte mě špatně…nestěžuju si. Taková je realita a s tou jsme byli dopředu smířeni. Po 14 dnech dýchání mořského vzduchu a užívání si „dovolenkového režimu“  jsme se už všichni těšili domů (děti na plyšáčky, my na svoje postele :-)).

Při otvírání dveří auta, když jsme konečně dorazili domů, jsem si říkala, jak asi vypadá zahrada…

Byl to zase šok! Ale úplně opačný než minule. Nádhera! Šlo ji vnímat všemi smysly. První co mě praštilo přes nos, byla nádherná vůně vzduchu…zrovna kvetly lípy…krásné přivítání. A další …  pastva pro oči …tolik zelené barvy (u moře ta zelená zas tolik zelená není …). Všechno tolik povyrostlo a zezelenalo! Děti hned objevili všechny dobroty, co během těch dvou týdnů dozráli a staly se z nich kobylky (z dětí)…a mezi ochutnáváním jsem jen slyšela: „já jsme tak ráda že jsem doma, tady je to nejkrásnější…“ Ještě teď se musím usmívat, když si vzpomenu na jejich nadšené obličeje. A to si to u moře dost užívaly.

Samozřejmě, že plevel taky poporostl a že bylo i dost odkvetlých květů. které bylo potřeba ostříhat a bylo potřeba posekat trávník. Ale naše zahrada vypadala opravdu úžasně i po 14 denní nepřítomnosti majitelů. 

A čím to bylo? No částečně počasím ale částečně i úpravou záhonků.

Když jsem si dělala okrasné záhony, snažila jsem se, aby byly co nejmíň údržbové. Měla jsem před očima obrázek z dětství…co 14 dní odplevelování tehdy zeleninových záhonků. Blee! Nesnáším vytrhávání plevele! Neskutečná otrava a nekonečná práce. A další, co mě děsně nebavilo – věčné zalívání.

Bez zalívání se bohužel asi úplně neobejdeme. Ale bez plevele? Klidně, ne?

Když na záhonky dáte netkanou textilii a zasypete kůrou, štěrkem nebo něčím podobným, plevel téměř nemá šanci. Jasně, že se občas něco uchytne přímo v kůře nebo štěrku,ale to lehce vytáhnete, protože kořínky textilii neprorostou. A navíc, takto připravené záhony udržují rostlinám vlhkost. No a když ještě vyberete správné kytky, které nebudete muset co týden zastřihávat od uschlých květů…máte vystaráno. Pak si můžete udělat frapíčko nebo kafíčko a po cestě do zahradního křesílka se ještě rádi shýbnete (pozor, nevylijte to kafe!) pro ten jediný kus plevele, který si dovolil vám tam vyrůst.

Jestli chcete vědět víc, o tom jak si ulehčit práci a potěšit oko z úžasné zahrady, přečtěte si některý z mých ebooků.