Něco o mě
Taky to děláte tak, že se postavíte k jednomu místu na zahradě a řeknete si: Tak co s tím? Jak to tady udělám?
A začnete vymýšlet, jak ten roh nebo kus zahrady upravit, aby to bylo krásné jako v těch časopisech?
Pak jdete a koupíte pár kytek, které se Vám v tom časopise nebo přímo v zahradnictví líbily, stoupnete si na zahradu a přemýšlíte, kam je vlastně zasadíte.
Já jsem to takhle dělala.
Hltala jsem ty barevné obrázky v časopisech a hrozně jsem toužila po tom mít také takovou zahradu, plnou květin, s tajemnými kouty. Chtěla jsem mít také takový koutek s lavičkou poloukrytou v záplavě květin a keřů.
Tak jsem nakupovala kytky, spousty kytek. Hlavně z jara, po zimě, kdy jsem měla "absťák" po barvách a hlavně po zelené. Kupovala jsem kytky, které se mi líbily v časopise nebo jsem se jela jen tak podívat do zahradnictví a vybírala. Kytky mi tak nějak samy skákaly do košíku a u pokladny jsem se nestačila divit. Pak jsem je postavila na terasu a začala přemýšlet, kam s nimi.
Občas stály na terase i několik dní, než jsem našla vhodné místo (a čas) na zasazení. A někdy (nerada to přiznávám) to "přechodné" období ani nepřežily.
Při zvelebování mé zahrady mě vůbec nenapadlo řešit nějaké klimatické podmínky a druh půdy, natož si dělat nějaký plán nebo koncept. Prostě jsem jen kupovala, co se mi líbilo a nebylo úplně nejdražší. I tak mě to každé jaro (někdy mě toto šílenství drželo až do léta) stálo pěkný balík peněz.
Později, když mi pár kytek nepřežilo, jsem pochopila, že budu asi muset dávat pozor na to, v jaké půdě ty kytky rostou. Tak jsem se vždy u pokladny zeptala. A prodavačka (když už jsem nějakou sehnala) mi někdy ochotně někdy méně poradila, jakou zeminu si k tomu mám koupit.
Tak jsem si koupila třeba rododendron a k němu balík rašeliny. Vykopala díru mnohem větší než by pro samotnou rostlinku bylo potřeba a vysypala do ní tu rašelinu a pak kytku zasadila. Sláva, konečně jsem něco zasadila pořádně. Ale rododendron se na zahradě pořád "šklíbil", ani pořádně nerostl, ani pořádně nekvetl.
Zklamaná jsem to nechala být. Začala jsem si myslet, že i přes moje nadšení ze mě nejspíš žádný zahradník nebude a budu se muset smířit se zahradou takovou, jakou mám.
Ale nesmířila. Pořád jsem hledala další a další informace o zahradách a nepřestávala se kochat fotkama nádherných zahrad. Našla jsem spousty odkazů na zahradní architekty a zahradní centra, která mají na svých stránkách zveřejněné fotky z už provedených realizací a nabízí: "...pošlete nám plánek vaší zahrady a fotku a my vám vypracujeme návrh vaši zahrady".
Ale to jsem nechtěla. Chtěla jsem si zahradu vymyslet a navrhnout sama.
Sem tam jsem objevila nabídky škol na dlouhodobé kurzy zahradního designu. Ale nějaké konkrétní informace o tom, jak si navrhnout vlastní zahradu, co je potřeba dodržet, jak postupovat, nikde. Prostě NIC.
Nepřestávala jsem googlovat, odhodlala jsem se opustit češtinu a najednou to bylo. Našla jsem spoustu informací, sice placených, v podobě online kurzů, ale velice užitečných a přesně takových, jaké jsem hledala. Přesně toto jsem potřebovala ... základní informace o tom, jak si udělat krásnou zahradu. O tom, kde začít a na co se zaměřit, na co si dát pozor, různé triky a tipy, jak změnit vizuálně tvar zahrady, jaké rostliny vybrat, jak je správně rozmístit a kombinovat, aby zahrada byla krásná po celý rok atd.
A tak jsem začala studovat design zahrad. Úplně mě to pohltilo. Nakoupila jsem si spoustu dalších knížek o designu, absolvovala kurzy a pomalu se mi odkrývalo to úžasné tajemství krásné zahrady.
A tak jsem si začala kreslit svou budoucí zahradu. Nejdřív s obavami... „co z tohoto vyleze, vždyť kreslit ani neumím“. Ale šlo to docela hladce, s tím co jsem už věděla. Kreslila jsem a gumovala, až jsem dala zahradě základní tvary, vymyslela, kde a jaké budou chodníčky, obrubníky, záhony štěrkové nebo normální atd.
A najednou byl plán budoucí zahrady hotový. A světe div se ... už na tom papíře to vypadalo skvěle! Měla jsem hroznou radost a hrozně jsem se těšila, až se do toho pustím.
Něž jsem zahradu udělala podle plánu, tak pár roků uběhlo. Protože jsem si ji chtěla dělat sama. Takže jen ve volných chvílích. Dělala jsem ji ve fázích, po kouskách, ale pořád podle toho plánu! A teď je hotová.
(Teda ... zahrada není nikdy hotová tak, aby se v ní nedalo ještě něco vylepšit, doladit ... protože je to živý organizmus a pořád se mění a vyvíjí.)
Možná není dokonalá, ale je podle mých představ a hrozně mi dělá dobře, že jsem si ji vybudovala sama. A je mi v ní neskutečně příjemně. I mé rodině a mým přátelům (nikdy se jim od nás nechce 🙂 ).
Dokonce ji vybrali i v časopise Naše krásná zahrada, jako jednu z nejhezčích zahrad roku 2016.
A víte co? Můžete mít nádhernou zahradu i vy! Když jsem to zvládla jako laik já, tak vy to zvládnete taky! Není to vůbec nic těžkého. Jen je potřeba znát pár principů a triků a zahrada, ve které je každému dobře nebo se dokonce zatají dech, je na světě!
A já se s vámi o to všechno tady podělím.
Už nemusíte hledat ve stozích knih a časopisů, na tomto webu najdete všechno, co potřebujete, abyste si splnily svůj sen o nádherné zahradě, kde budete dobíjet svoje „baterky“, relaxovat, kde si budete chtít hrát s dětmi nebo pokecat s přáteli.
Tak ať vám jde kreslení zahrady od ruky!
Míša Nemuchovská
Dobrý den, rekonstrukci chalupy máme zdárně za sebou a konečně jsme zajásali, že se dostáváme ven na zahradu. Jenže se zahradou ve tvaru dlouhé nudle jsem si vůbec neuměla poradit, tak jsem hledala nápady na internetu a našla stránky paní Míši Nemuchovské, kterou jsem poprosila o radu. Ač sama měla práce až nad hlavu, našla si pro mne čas a poslala mi pár videí a poradila mi, jak by se zahrada mohla navrhnout. Moc mi tím pomohla, najednou už koncept zahrady pro mne nebyl neřešitelný, noční můra zmizela a já se s radostí pustila do plnění svého snu. Míšu za tento milý a vstřícný přístup k nám, začínajícím zahradníkům moc chválím, tleskám jí a vám všem její stránky vřele doporučuju, jsou srozumitelné a plné výborných nápadů. Díky, Míšo!